Proč tolik lidí vysedává před televizními obrazovkami a dívá se na vymyšlené příběhy? K čemu to potřebují? Aby si krátili čas? Pochybuji, že by si normální člověk chtěl zkrátit čas svého bytí.
Odpověď je známa už věky. Zatímco
tělo živíme jídlem, mysl nebo duši živíme emocemi.
Kdyby příběhy a umělecká díla
neobsahovaly emoce, nikdo by se o ně
zřejmě nezajímal.
Proč dbát o to, jaké emoce
přijímáme? Emoce podobně jako potrava vstupují do našeho těla, stávají
se naší myslí.
Ptáme-li se, jaký je rozdíl mezi
šťastnými a nešťastnými lidmi, rozdíly nenacházíme v majetku nebo
společenském postavení, ale v jejich mysli.